Na 20. a 21.května 2025 se naši osmáci velmi těšili. Čekala je totiž tři roky slibovaná exkurze do Prahy, která měla původně zakončit šachovou pětiletku s třídním učitelem na 1. stupni, Pavlem Řezníčkem a jeho asistentkou, Pavlou Dřímalovou. A trpělivost růže přináší, jak s klasikem pravil žák Tadeáš Dvořák.

 Prahu jsme se rozhodli zdolat pěšky jako správní pěšáci, což nám připomnělo první třídu. Na tu druhou jsme si vzpomněli pod jezdeckým sousoším na Václavském náměstí, odkud jsme se vypravili k Pražskému orloji. Když odbila dvanáctá, vydali jsme se k Vltavě. Hodinová vyhlídková plavba výletní lodí se stala velmi příjemným způsobem, jak poznat krásy Prahy a užít si pohodlného cestování s blízkými spolužáky po boku. Na Rok střelce jsme vzpomněli při cestě na Smíchov. Na tržišti na Náplavce právě probíhal armádní den, kdy se to střelci jen hemžilo. Zatímco však helikoptéra nacvičovala záchranu živého výsadku do řeky, v Holešovicích se na hladině objevil utonulý člověk – inu – neunikla nám ani Praha kafkovská…

Ubytování na Botelu Vodník poskytlo nádherný výhled na Vyšehrad, který jsme v úterý večer rovněž navštívili. Proti večeři u Mc Donald´s nikdo neprotestoval, první den pokazila jen prohra našeho hokejového týmu s USA.

 Rok věže jsme si připomněli ve středu ráno na Petříně. Nejdříve výstupem na rozhlednu a pak i v zrcadlovém bludišti. Cesta na Hrad vedla přes rozkvetlé stráně. Královskou atmosféru jsme mohli nasát již při zvonkohře na Loretánském náměstí. K Hradu nás vábila vojenská hudba při poledním střídání stráží.  Mnozí z nás tu byli poprvé a údiv střídal údiv, zejména před svatovítskou katedrálou. Po starých zámeckých schodech, přes malostranské uličky a Karlův most jsme po Královské cestě doputovali do Muzea fantastických iluzí. Rok krále jsme zakončili na Václavském náměstí.

Po celou dobu při nás stálo i krásné počasí.  Až ve Vrbátkách na nádraží, začalo poprchat. Možná to však byly slzy. Osmákům právě skončila pátá třída. I s panem Janem Chyškou st., který byl platným členem výpravy, jsme se shodli, že náš Pražskej špacír byl mimořádně kouzelný.  Děkujeme všem, kdo způsobil, že nebyl jen další Kožíškovou fantastickou iluzí…